Zářivky nejsou nic jiného, než nízkotlaké výbojky naplněné především rtutí. Rozptýlené drobné částečky kovu (rtuť je kov) vytvoří výboj ultrafialového záření, který po kontaktu s luminiscenční vrstvou uvnitř trubice vyzařuje světelné spektrum záření. Výhodou zářivek je, že se dají jejich trubice vyrábět v různých průměrech a tvarech.

Trubicovým zářivkám se také přezdívá „lineární“, nebo „tvarované“. Do této skupiny řadíme i tzv. kompaktní zářivky a zákazníky především zajímá vzhled trubic a jejich vlastnosti. Zaměříme-li se na vlastnosti zářivek, v současné době se výrobci zaměřili především na inovace v oblasti luminiscenčních vrstev (luminoforů) a elektronického vybavení osvětlovacích těles. Tím vznikají širokospektrální rozsahy osvětlení a odlišné typy indexu podání barev.

Optimalizace světelného toku, širší podání barev

Výrobci dnes produkují jiná zářivková tělesa, než tomu bylo před třiceti lety. Vyzařované světlo má jinou kvalitu, rtuťový výboj je optimalizován elektronicky, svítidla pracují při vyšších frekvencích s předřadníky, a tím se výrazně eliminuje blikání. Zlepšil se i světelný výkon (zejména se to týká nové generace zářivek s výkonem 100 lumen/W.

Zářivkové trubice různých tvarů

Posledním zmiňovaným parametrem jsou rozměry a tvary trubic. K těm nejznámějším tvarům na trhu se řadí různé kruhy, elipsy, modifikace připomínající motýlí křídla, spirálové trubice. Oblíbené jsou dnes zejména kruhové zářivky, které se montují do speciálních patic. Jsou to objímky označené jako 2GX13. Objímka se vyrábí z plastu a slouží jednak jako samotný přívod elektřiny do trubice, a také jako jeden z jejích opěrných bodů. Ke kruhovým trubicím je třeba montovat i tzv. podpěrné držáky, které se mezi sebou liší způsobem uchycení k osvětlovacímu tělesu.
Pro kompaktní zářivky, které startují pomocí tzv. teplého startu, se využívají speciální elektronické předřadníky. Ty se vyrábí i v provedení tzv. multiwattovém, jehož cílem je zapojit více typů osvětlovací techniky do jednoho zařízení.